Tento článek je pokračováním předchozího, který se týkal literatury. Tentokrát se zaměříme na vědecko-fantastické filmy, ve kterých autoři představují nějakou podobu neurálních rozhraní. Minisérii pak uzavřeme třetím dílem, kde se podíváme ještě na seriály s touto tematikou.

Jak jsem psal už minule, díla autorů science fiction často bývají inspirací pro skutečné vynálezy. Pokud chcete vědět, kde čerpají inspiraci inženýři Neuralinku, trochu vám možná napoví Max Hodak, prezident firmy, který v listopadu 2019 na Twitteru publikoval následující příspěvek. Volný překlad: „Je to k nevíře, ale i v Neuralinku se našel někdo, kdo ještě neviděl film Matrix.“

Somehow there is someone at neuralink who hasn’t seen the matrix yet pic.twitter.com/jqniHZUQvS

— Max Hodak (@maxhodak_) November 19, 2019

Přiznám se, že mě trochu děsí to, že hledají inspiraci právě v tomto ryze antiutopickém díle, ale snad si z něho odnesou jen to dobré. Pojďme se tedy podívat na několik nejvýznamnějších a nejzajímavějších filmů, ve kterých hrdinové ovládají myšlenkami různé stroje, žijí ve virtuální realitě promítané v jejich mozcích, implantují si do hlavy vzpomínky na dobrodružné dovolené anebo třeba provozují digitální sex.

Terminal Man (1974)

ČSFD | IMDb

Obrázek z filmu The Terminal Man (Zdroj: IMDb)

Terminal Man je pravděpodobně prvním filmem, jehož tématem je problematika neurálních interfejsů. Byl natočen podle knížky Michaela Crichtona Člověk na konci, o které jsem psal v předchozím článku. Pojednává o muži trpícím epilepsií, kterému je v rámci léčby implantován do mozku neurostimulátor, jenž má nemoc eliminovat. Bohužel se ale ukáže, že zařízení funguje jinak, než jeho tvůrci očekávali. Epileptické záchvaty začnou svému nositeli vyvolávat příjemné pocity podobné sexuálnímu uspokojení. Pacient se tak vymkne kontrole a začíná se chovat agresivně, aby si sám další záchvaty přivodil.

Podoba neurálního interfejsu zde představeného je poměrně překvapivá. Jde o invazivní rozhraní se čtyřiceti elektrodami, které připomíná BrainGate nebo i systém Neuralinku, a to velmi dlouho před začátkem jejich vývoje. Crichton a tvůrci filmu byli tedy skutečnými vizionáři.

Ohnivá liška (1982)

ČSFD | IMDb

Plakát k filmu Firefox (Zdroj: IMDb)

Film Ohnivá liška (angl. Firefox) má vskutku zajímavý krátký popisek v internetové filmové databázi IMDb: „A pilot is sent into the Soviet Union on a mission to steal a prototype jet fighter that can be partially controlled by a neuralink.“ Tedy volně přeloženo do češtiny: „Pilot je vyslán do Sovětského svazu, aby ukradl prototyp stíhacího letounu, který může být částečně ovládán neuralinkem.“ Dost by mě zajímalo, kdy a kým byl tento popis na web přidán. Použití slova „neuralink“ je zde dost překvapivé. Film režíroval Clint Eastwood a hraje v něm i hlavní roli. Předlohou byl stejnojmenný román autora Craiga Thomase.

Jinak z pohledu neurálních technologií film moc zajímavý není. Letoun je řízen manuálně, pouze jeho zbraňové systémy jsou ovládány s použitím neurálního interfejsu založeného na EEG nebo podobné technologii umístěné v přilbě pilota.

Brainstorm (1983)

ČSFD | IMDb

Brainstorm je docela zajímavý snímek líčící nečekané negativní důsledky dosti pokročilého neurálního rozhraní, které ve filmu vynalezla skupina amerických vědců. Pomocí jejich zařízení je možné sdílet vše, co prožívá druhá osoba k němu připojená, nebo i zaznamenávat všechny její prožitky a později si je přehrát. Problém nastane v momentě, kdy jedna vědkyně z týmu dostane v laboratoři infarkt a zaznamená svoji smrt pomocí interfejsu. Její kolegové se rozhodnou smrt prožít ze záznamu.

Christopher Walken testující neurální interfejs ve filmu Brainstorm (Zdroj: IMDb)

Rozhraní ve filmu je neinvazivní a má postupně několik podob od složitého zařízení na obrázku výše až po jednoduché headsety připomínající neurohračky společnosti NeuroSky, o kterých jsem psal v dřívějším článku. Interfejs umožňuje pouze sdílení vjemů všech smyslů mezi připojenými uživateli v reálném čase anebo záznam a pozdější přehrání téhož. Neumožňuje tedy zřejmě vytvářet umělé vjemy ani  virtuální realitu.

RoboCop (1987)

ČSFD | IMDb

Propojení mozku s mechanickým tělem RoboCopa (Zdroj: milesteves.com)

RoboCop představuje neurální rozhraní naruby. Nemůžete-li připojit k počítači mozek žijícího člověka, zabijte ho, mozek vytáhněte, vložte do počítače ve formě robota, a zase ho oživte. Přístup jistě nestandardní, dost těžko uskutečnitelný, ale určitě zajímavý. Každopádně na tom, že musíte nějak vyřešit samotné propojení mozku a stroje, se nic nemění. K tomu ještě získáváte nové supersilné a superodolné robotické tělo.

Těžko říci, jakým způsobem měl RoboCop zrealizováno mozkovo-počítačové propojení, ale jedno je jisté – více invazivně už to snad ani nejde. Něco podobného by asi jen těžko přicházelo v úvahu pro zdravého jedince. Jediné možné využití se zdá být právě jakési prodloužení života například po úrazu, který zcela znemožnil další život těla, ale nezpůsobil žádné poškození mozku.

Total Recall (1990)

ČSFD | IMDb

Se zajímavým způsobem využití neurálního rozhraní přišel Philip K. Dick v povídce Zapamatujeme si to za vás se slevou, podle které režisér Paul Verhoeven natočil snímek Total Recall. Přiznám bez mučení, že je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Je v něm k vidění snad všechno, co byste si mohli přát v pořádném sci-fi: Arnold Schwarzenegger, Sharon Stone, Mars, megakonstrukce mimozemského původu, neurální interfejs i mutantka se třemi ňadry.

Film Total Recall s neurálním interfejsem implantujícím vzpomínky (Zdroj: Columbia / Sony Pictures Entertainment)

Příběh filmu je dost zamotaný, ale hlavním motivem je implantace vzpomínek pomocí neinvazivního neurálního rozhraní. Společnost Recall ve filmu prodává levné a rychlé dovolené. Tak rychlé, že ani nemusíte nikam jezdit. Stačí po práci zajít na chvíli do Recallu, kde vám na počkání implantují vzpomínky na dovolenou na míru. Můžete si vybrat, kam „pojedete“, kdo tam bude s vámi, co tam budete dělat nebo i dokonce, kým tam budete – nemusíte totiž vůbec být sám sebou. Arnold jako hrdina Quaid si vybral výlet na Mars jako tajný agent, ale trochu se přepočítal, protože implantace vzpomínek neproběhla úplně podle plánu.

Demolition Man (1993)

ČSFD | IMDb

Asi nejpříjemnější způsob využití neurálního rozhraní nám představili autoři filmu Demolition Man. Hlavní představitelé Sandra Bullock a Sylvester Stallone si zde zahráli v patrně nejdivnější erotické scéně své herecké kariéry. Neurální interfejsy ve filmu slouží k bezkontaktnímu virtuálnímu sexu. To by sice z jedné strany asi mohlo být i příjemné, ale jaké to může mít různé důsledky, jak jsem psal už v článku o budoucnosti neurálních rozhraní.

Headsety ve filmu vypadají, že jsou fungují na bázi EEG nebo podobné neinvazivní technologie. Sexuální prožitky obou aktérů připomínají jakousi multimediální telepatii, kdy rozhraní přenášejí všechny smyslové vjemy a pravděpodobně také i to, co uživatelé cítí. Je tedy zřejmě možné zažít i orgasmus osoby opačného pohlaví. Stallone, ve filmu jako John Spartan, vše ale samozřejmě nakonec vyřeší po svém…

Demolition Man zmiňuje ještě i jiné využití neurálních rozhraní. Zmraženým vězňům jsou v rámci určité formy převýchovy během výkonu trestu vštěpovány do hlavy různé dovednosti. Ve filmu to nazývají synaptickou sugescí. Zloduch Simon Phoenix (Wesley Snipes) se tak ve vězení, zamražený do kostky ledu, naučí různá bojová umění a ovládání moderních zbraní, kdežto novou vášní Johna Spartana se stane pletení svetrů. K vštěpování vědomostí slouží zařízení o rozměrech většího pokerového žetonu, které je vězňům přilepeno na hlavu v oblasti spánkové kosti.

Johnny Mnemonic (1995)

ČSFD | IMDb

Internetová přípojka z filmu Johnny Mnemonic (Zdroj: TriStar Pictures)

Námět a scénář filmu Johnny Mnemonic napsal William Gibson, legenda žánru kyberpunk. Film vypráví příběh datového kurýra (mnemonika) Johnnyho, který se živí pašováním tajných dat v datovém úložišti, které má implantované ve své hlavě. Ve filmu je k vidění více neurálních technologií. Jednak samo pašerácké úložiště a pak také speciální neurální internetová přípojka.

Implantovaný disk v hlavě mnemonika Johnnyho mu umožňuje provozování nebezpečného, ale dost lukrativního kyber-pašeráckého byznysu. Na druhou stranu ale kvůli jeho implantaci přišel o všechny vzpomínky na své dětství. Implantát má dnes už trochu směšnou kapacitu 80 gigabajtů, s kompresí pak 160 GB. Johnny plánuje implantát odstranit, to ale vyžaduje velmi drahou operaci. Aby na ni vydělal, vezme poslední velkou zakázku na přenos dat. Klient ovšem potřebuje přenést najednou celých 320 GB. Johnny souhlasí, přestože ví, že přebytečná data budou uploadována přímo do jeho mozku, což může způsobit vážné psychické problémy nebo dokonce smrt, pokud data nebudou stažena do několika dnů.

V budoucnosti, kterou prezentuje film (odehrává se v roce 2021), je celá civilizace závislá na Internetu, který zde má formu jakéhosi multimediálního virtuálního světa, do kterého se lidé připojují pomocí headsetů kombinovaných s ovládacími rukavicemi. Když pak chce Johnny vykonat složitý a nebezpečný hackerský útok, použije neurální interfejs z obrázku výše. Interfejs je neinvazivní, ale nic bližšího o něm není známo.

Ghost in the Shell (1995)

ČSFD | IMDb

Plakát k filmu Ghost in the Shell (Zdroj: IMDb)

Japonský animovaný film Ghost in the Shell („Duch ve skořápce“) by se tak trochu dal přirovnat k RoboCopovi. Myšlenka je zde podobná, ale zpracování zcela odlišné. Hlavní postavou je agentka antihackerské tajné služby. Jedinou lidskou částí jejího těla je mozek. Zbytek je umělý, i když na rozdíl od RoboCopa na první pohled vypadá normálně.

Film je vizuálně velmi zdařilý a jistě stojí za shlédnutí už jen proto, že byl inspirací pro jiné filmové tvůrce, například i sourozence Wachowské, autory Matrixu. Poukazuje zajímavým způsobem na některé otázky transhumanistické budoucnosti lidstva, jako je neurální kyberkriminalita nebo problémy s genderovou identitou posthumanistických bytostí.

Matrix (1999)

ČSFD | IMDb

Matrix je klasika. Film, který asi znají úplně všichni, a tak doufám, že nebude nikomu vadit, když zde vyzradím trochu více detailů děje než v jiných případech. Matrix je totiž, co se týče neurálních rozhraní, filmem skutečně stěžejním. Pro mnohé zřejmě vůbec první film, ve kterém se s rozhraním setkali. A to hned ve formě dost kruté dystopie, která ukazuje brutální budoucnost lidstva zotročeného inteligentními stroji. Jedinec je zde degradován do funkce výrobny elektřiny, díky které stroje existují, a je uvězněn ve virtuálním světě spolu se všemi ostatními lidmi.

Pěstovaný člověk z filmu Matrix (Zdroj: Warner Bros.)

Miliardy lidí žijící pod nadvládou umělé inteligence. To je zřejmě budoucnost, které se obává Elon Musk, a také důvod, proč investoval 100 milionů dolarů do založení Neuralinku. Ten má podobnému scénáři předejít tím, že lidem umožní symbiózu s takovou formou umělé inteligence, která bude na naší straně.

Lidské farmy z filmu Matrix (Zdroj: Warner Bros.)

Neurální interfejs v Matrixu je solidní high-end. Kromě absolutní interní virtuální reality, čili ošálení všech smyslů skrze digitální interakci s mozkem, může také propojit v této virtuální realitě libovolný počet jedinců. Umožňuje rovněž virtuální učení neboli upload vědomostí a schopností, čili Neo se ve filmu například může během pár minut naučit všemožná bojová umění, aniž by vůbec vstal z křesla. Interfejs ovšem ve filmu zcela postrádá jakékoliv asistenční funkce neboli umělou inteligenci. Ovládání rozhraní zajišťuje administrátor pomocí externího počítače. Není se však čemu divit, umělá inteligence je ve filmu úhlavním nepřítelem lidstva.

Neurální interfejs z filmu Matrix (Zdroj: Warner Bros.)

Sám interfejs vypadá dost brutálně. Dlouhá kovová špice, kterou je potřeba vrazit nějakých patnáct čísel zezadu do hlavy. To by asi Elonovi neprošlo jako minimálně invazivní neurochirurgie. V lidských farmách je navíc rozhraní doplněno o systém podpory života, který zajišťuje připojeným jedincům výživu, vodu, kyslík k dýchání a také odvádí vše nepotřebné, tedy spotřebovaný kyslík a vše, co tělo vylučuje. Člověk pak celý život nehybně plave v nějaké tekutině v obrovském kokonu. Účel interfejsu je vskutku děsivý. Jde o totální simulaci virtuálního světa, ve kterém je uzamčeno celé lidstvo nebo aspoň to, co z něho zbylo po prohrané válce s inteligentními stroji. Horší scénář vývoje civilizace po vynálezu pokročilého neurálního rozhraní a umělé inteligence si už snad ani neumím představit.

Vzhůru do oblak (2009)

ČSFD | IMDb

Pes Dug s „mluvícím obojkem“ (Zdroj: Pixar / Disney)

Film Vzhůru do oblak může být v tomto seznamu trochu překvapením, ale je zde určitě právem. Využití neurální technologie je v něm dost zajímavé, protože se netýká lidí, ale zvířat, konkrétně psů. Může to vypadat směšně, ale pokud jsme schopni zkonstruovat zařízení, které umožní číst myšlenky lidem, proč by se nedalo stvořit takové, které bude modulovat jednoduché psí „myšlenky“ nebo „pocity“ na lidskou řeč? Samozřejmě by to asi nebyly takové diskuze jako v tomto animáku, ale nějaká komunikace by z toho být mohla. Uvědomíme-li si, že testování neurálních technologií na laboratorních zvířatech probíhá na mnoha polích už celá desetiletí, je skutečností, že vývoj interfejsů, které by využívala zvířata, je mnohem dále, než stejné systémy pro lidi.

Avatar (2009)

ČSFD | IMDb

Jeden z největších kasovních trháků všech dob a v hlavní roli je neurální interfejs. Nebo dokonce dva zcela odlišné neurální interfejsy. Jeden umělý a druhý přírodní. Bohužel oba ve filmu mají jedno společné – není vysvětleno, jak fungují. Avatar ovšem není jen původní film z roku 2009, ale také jeho připravovaná pokračování, několik počítačových her a vůbec celý kult. Fanouškovská základna je velká a nechybí tedy také wiki stránka na webu Fandom, kde se můžeme dovědět více informací jak vlastně mají neurální přípojky Jamese Camerona fungovat.

Zařízení umožňující připojení člověka k avatarovi (Zdroj: 20th Century Fox)

Nejprve tedy rozhraní umělé. Čili technologie, kterou ve filmu vynalezli lidé ve snaze navázat diplomatické vztahy s Na’vi, obyvateli planety Pandora, kterým chtějí vytěžit z pod nohou obrovské zásoby cenného nerostu s vlastnostmi supravodiče při pokojových teplotách. Interfejs zde slouží k jedinému účelu – krátkodobému přenesení vědomí lidského „pilota“ do uměle vyvinuté životní formy, takzvaného avatara. Ten je vypěstován z kombinace DNA lidí a Na’vi, ale nemá žádné vlastní vědomí. Pilot se propojuje s avatarem pomocí zařízení, které se anglicky nazývá „link unit“, tedy přípojka. Jak je vidět na obrázcích, přípojka se skládá z několika částí. Hlavní funkce plní jakási „rakev“ a mozkový skener podobný výpočetnímu tomografu. Celé zařízení je tedy neinvazivní. Dolní část rakve je vyplněna gelem, ve kterém pilot leží. Na hrudníku má přiklopenou mřížku a kolem hlavy ještě omotané svítící drátky, obojí pravděpodobně vybavené nějakými senzory. Celá rakev i s pilotem před spuštěním vjíždí do „tomografového“ kotouče. Propojovací jednotka a průběh spojení jsou pak řízeny operátory z řídícího centra.

Tohle vše by ještě bylo celkem v pořádku, problém ovšem nastává při vysvětlení, jak vlastně funguje samo připojení k avatarům. Ti totiž žádnou podobnou umělou neurální přípojku nemají a jejich přípojky biologické nefungují na dálku. Co více, nezdá se, že by připojení mělo jakékoliv omezení vzdálenosti, na jakou funguje. Fanouškovská stránka franšízy Avatar uvádí, že neurální spojení (a také mnoho jiných fenoménů na planetě Pandora), funguje díky psyonice, čili jde o paranormální jev. Tím pro mě končí science fiction a začíná fantastika neboli pohádka, což je určitě škoda.

Přírodní neurální rozhraní ve filmu Avatar (Zdroj: 20th Century Fox)

Mnohem zajímavější než umělý interfejs transferující lidské vědomí do avatara pomocí nějaké paranormální energie jsou pro mě interfejsy přírodní, které na planetě Pandora mají jak sami Na’vi, tak i mnoho různých zvířat. Myšlenka přírodního propojení myslí i její zpracování jsou ve filmu úžasné. Neurální přípojky vyrůstají Na’vi z hlavy a mají je schované v copech mezi vlasy. Zvířata je pak mají zdvojené. Přípojky jsou jakýmsi prodloužením nervového systému. Umožňují vnímání mysli, pocitů a smyslů připojeného jedince anebo také ovládání připojených zvířat myšlenkami.

Transcendence (2014)

ČSFD | IMDb

Ještě jeden příběh šíleného geniálního vědce, který je elektrotechnikem, informatikem, programátorem, neurologem a kdo ví čím ještě v jedné osobě. Sám vynalezne systém, který umožňuje upload vědomí do počítače. Posléze je vystaven radiaci a když se ukáže, že umírá, rozhodne se spolu se svou ženou a kolegou jako první otestovat svůj přístroj a uploadovat svoji osobnost do Internetu. Použije k tomu neinvazivní neurální rozhraní kombinující systém podobný EEG s jakýmsi laserovým mozkovým skenerem. Jde tedy o neinvazivní přístup, který v ničem nepřipomíná technologii Neuralinku. Pozorní diváci si navíc můžou během úvodní scény všimnout Elona Muska v hledišti.

Interfejs, pomocí kterého byl Johnny Depp ve filmu uploadován do počítače (Zdroj: IMDb)

Listening (2014)

ČSFD | IMDb

Plakát k filmu Listening (Zdroj: IMDb)

V tomto filmu nevynalezne neurální rozhraní šílený vědec, nýbrž skupinka nemajetných absolventů univerzity. Jejich zařízení umožňuje čtení myšlenek a zřejmě také ovládání lidí na dálku. Spíše než o rozhraní mozek-počítač tedy jde o jakousi formu komunikace mozek-mozek.

Upgrade (2018)

ČSFD | IMDb

Upgrade je povedený film o docela zajímavém neurálním interfejsu. Ten se implantuje do páteře, čili je dost invazivní. Díky němu ale hlavní hrdina, který je ochrnutý od hlavy dolů, získá znovu schopnost pohybu a tudíž může pomstít vraždu své ženy. Součástí rozhraní je umělá inteligence čili asistent, který po vydání souhlasu nositele, může převzít ovládání jeho těla. Kdo pak ale odpovídá za jeho činy? To je právě jedna z věcí, kterou se film snaží řešit.

Technologie ve filmu nemá příliš společného s tím, co vyvíjí Neuralink, ale velmi dobře ukazuje využití umělé inteligence v podobných systémech. O to koneckonců také jde Elonovi – pokročilý interfejs Neuralinku má v budoucnosti umožnit propojení lidské a umělé inteligence. Otázkou ale je, kdo pak v tomto vztahu bude ovládat koho.

Rozhraní z filmu Upgrade (Zdroj: BH Tilt, IMDb)

Poznámka autora: Tak jako v případě předchozího článku není tento výčet filmů, ve kterých významnou roli hraje nějaká forma neurálního rozhraní, určitě kompletní. Víte-li o nějakých dalších zajímavých dílech z této kategorie, podělte se s nimi v komentářích pod článkem.

Předchozí články ze série Neuralink pod lupou:

• #1: Seznamte se s Neuralinkem
• #2: Prezentace prototypu implantovatelného čipu N1
• #3: Jednotlivé komponenty prototypu N1
• #4: Klíčové osobnosti Neuralinku
• #5: Historie mozkových rozhraní
• #6: Současnost mozkových rozhraní
• #7: Konkurenční projekty
• #8: Budoucnost neurálních rozhraní
• #9: Nebezpečí neurálních rozhraní, část 1.
• #10: Nebezpečí neurálních rozhraní, část 2.
• #11: Jak si neurální rozhraní představují autoři sci-fi knih

• About
• Latest Posts

Vlastimil Švancara

Neuralink | SpaceX | Tesla | kosmonautika | futurologie | sci-fi
Neuralink CZ/SK
Neuralink Chronicles
Podpořte projekt ElonX

Latest posts by Vlastimil Švancara (see all)

• Lex Fridman: Neuralink a budoucnost lidstva, 3. část – Matt MacDougall - 18. 11. 2024
• Noland Arbaugh shrnul 9 měsíců používání svého neurálního implantátu a prozradil několik novinek - 5. 11. 2024
• Šéf společnosti Synchron, konkurenta Neuralinku, se vyjádřil k vizi Elona Muska ohledně neurálních rozhraní - 31. 10. 2024

Nahlásit chybu / Navrhnout zlepšení

• Issue: *
  Chybná informace Nefunkční odkaz Překlep Návrh na zlepšení Tip na článek Ostatní
• Your Name: *
  
• Your Email: *
  

• Details: *
  

Odeslat hlášení