Tento článek je průběžně aktualizován na základě nových informací. Snadno se k němu dostanete z hlavního menu (SpaceX > Rakety a motory > Vše o Falconu Heavy).

Poslední aktualizace: 19. 10. 2024
(seznam změn)

Falcon Heavy (Zdroj: SpaceX)

Falcon Heavy (FH) je nejsilnější variantou rakety Falcon společnosti SpaceX. Poprvé jsme se o FH dozvěděli už v roce 2005, několik let před prvním úspěšným startem Falconu 1. V roce 2008 byl první start Falconu Heavy plánován na rok 2013 a následně byla premiéra neustále odsouvána. Falcon Heavy konečně poprvé odstartoval v únoru 2018.

Koncept Falconu Heavy je jednoduchý – v podstatě se jedná o tři první stupně Falconu 9 smontované k sobě (Elon Musk však prozradil, že se tento úkol ukázal mnohem náročnějším, než původně čekal). Falcon Heavy pohánějí motory Merlin 1D a v době jeho premiéry se jednalo o nejsilnější aktivní raketu světa (měla největší tah a také nejvyšší nosnost na nízkou oběžnou dráhu). Navíc je schopna vynést slušný náklad i mimo Zemi. O tento titul ale raketa později přišla, protože proběhly premiérové starty ještě silnějších raket SLS a Starship.

Po úspěšné demonstrační misi Falconu Heavy v únoru 2018 Elon Musk prozradil, že vývoj této rakety stál minimálně půl miliardy dolarů.

Přeskočit na sekci:

• Parametry
• Motor Merlin
• Letový profil a způsob přistání
• Startovní rampy
• Výhody oproti Falconu 9
• Zvětšený aerodynamický kryt
• Zrušené upgrady
• Historie Falconu Heavy
• Uskutečněné starty (výběr):
  • Demonstrační mise
  • Arabsat 6A
  • STP-2
  • USSF-44
  • USSF-67
  • Viasat-3 Americas
• Seznam všech minulých i budoucích misí
• Články
• Fotky
• Videa

Parametry

• Cena (v praxi může být vyšší v závislosti na typu mise a konkrétních požadavcích zákazníka):
  • 90 milionů amerických dolarů (záchrana všech stupňů)
  • 97 milionů (záchrana bočních stupňů)
  • 150 milionů (bez záchrany stupňů)
• Nosnost:
  • Nízká oběžná dráha Země (LEO)
    • 63 800 kg (bez záchrany stupňů)
    • 30 000 kg (se záchranou stupňů)
  • Dráha přechodová ke geostacionární (GTO)
    • 26 700 kg (bez záchrany stupňů)
    • 10 000 kg (v případě přistání všech tří stupňů na mořských plošinách)
    • 8 000 kg (v případě přistání bočních stupňů na pevnině a centrálního na mořské plošině)
  • Měsíc
    • minimálně 15 460 kg (bez záchrany stupňů)
    • 8 000 kg (v případě přistání všech tří stupňů na mořských plošinách)
    • 7 000 kg (v případě přistání bočních stupňů na pevnině a centrálního na mořské plošině)
  • Mars: 16 800 kg (bez záchrany stupňů)
  • Pluto: 3 500 kg (bez záchrany stupňů)
• Výška: 70 m (včetně druhého stupně a nákladu)
• Šířka: 12,2 m (průměr každého stupně: 3,66 m)
• Hmotnost (s palivem): 1 420 788 kg
• Celkový tah (na hladině moře): 22 819 kN
• Palivo: RP-1 a vysoce podchlazený kapalný kyslík

Motor Merlin

400. exemplář Merlinu 1D v nejnovější variantě Block 5 (Foto: SpaceX)

Merlin je raketový motor s otevřeným cyklem spalující RP-1 (vysoce rafinovaný letecký petrolej) a kapalný kyslík. SpaceX vyrábí až několik set těchto motorů ročně, a proto je také největším výrobcem raketových motorů na světě. Merlin prošel v průběhu let mnoha změnami a existovalo několik různých variant. Falcon Heavy využívá nejnovější verzi motoru označovanou Merlin 1D – raketa je vybavena 3 x 9 motory Merlin 1D na spodních stupních a 1 motorem Merlin 1D-Vac na horním stupni (jedná se upravenou verzi motoru optimalizovanou pro fungování ve vakuu).

Merlin 1D má nejlepší poměr tahu a hmotnosti (TWR – Thrust-to-weight ratio) ze všech raketových motorů na světě. Váží 470 kg a nejnovější varianta má tah 845 kN na hladině moře (981 kN ve vakuu v případě vakuové varianty). Velkou výhodou Merlinu je jeho restartovatelnost (lze jej po zažehnutí snadno vypnout a později znovu zažehnout), díky čemuž je možné před startem provádět testovací zážehy a zároveň to umožňuje přistání prvního stupně rakety, které vyžaduje provedení několika zážehů motorů během letu.

Další výhodou Merlinu 1D je regenerativní chlazení, díky kterému je motor snadno znovupoužitelný. Princip regenerativního chlazení spočívá v tom, že velmi studené palivo před spálením v komoře nejdříve prochází kanálky ve stěnách expanzní trysky motoru a tím ji průběžně ochlazuje. Jak to funguje si můžete prohlédnout v tomto animovaném diagramu od Financial Times.

Tip: Podívejte se na krátké video, ve kterém Tom Mueller ze SpaceX vysvětluje, jak funguje motor Merlin, jehož vývoj vedl.

Merlin 1D poprvé letěl v roce 2013 a používá se dodnes. Novou vlastností oproti tehdejšímu Merlinu 1C byla schopnost regulovat tah motoru až na 70 % (a později dokonce 56 %) maxima. To se hodí obzvlášť při přistávání prvního stupně. Další vylepšení vedly ke zvýšení výkonu a spolehlivosti a snížení náročnosti výroby. Merlin 1D zatím nikdy během ostré mise neselhal. Nejnovější verze tohoto motoru, která oplývá mírně zvýšeným tahem a dalšími vylepšeními, se někdy označuje jako Merlin 1D Block 5 nebo dokonce Merlin 1E.

Letový profil a způsob přistávání

Po startu jedou oba boční stupně Falconu Heavy na plný výkon a centrální stupeň naopak na co nejnižší výkon. Po několika minutách se boční stupně odpojí a centrální stupeň spolu s horním stupněm pokračuje dál, tentokrát už na plný výkon, načež se po čase také odpojí. Všechny tři hlavní stupně se při většině misí pokusí přistát zpět na Zemi, ale existuje několik různých způsobů přistání:

Boční stupně Falconu Heavy po přistání během demonstrační mise (Foto: Darren Tan)

1. Nejčastější typ mise Falconu Heavy zahrnuje přistání bočních stupňů na pevnině a zahození centrálního stupně.
2. Pro mise na nízkou oběžnou dráhu a/nebo s lehkým nákladem jsou všechny tři stupně schopny návratu na pevninu. Příkladem takové mise je STP-2. SpaceX však na Floridě disponuje jen dvěma přistávacími plošinami (LZ-1 a LZ-2), a proto v takovýchto případech centrální stupeň přistane na plovoucí plošině, která však bude vzdálena jen kousek od pobřeží (pár desítek kilometrů místo obvyklých 600–1000 km). Pro takovéto nenáročné mise je však v praxi využíván spíše Falcon 9.
3. Boční stupně přistanou na pevnině a ten centrální přistane na plovoucí plošině, neboť letí o dost dál od místa startu a dosáhne mnohem vyšší rychlosti. Kvůli tomu je také přistání centrálního stupně obtížnější než v případě Falconu 9 a zatím se podařilo jen při misi Arabsat 6A (stupeň se však převrhl po cestě zpět do přístavu a byl zničen).
4. U náročnějších misí (velká hmotnost nákladu nebo vysoká orbita) lze provést přistání bočních stupňů na dvou mořských plošinách, přičemž centrální stupeň zachráněn není. Elon Musk uvedl jako jeden z důvodů pořízení třetí plošiny A Shortfall of Gravitas právě potenciální potřebu provádět přistání obou bočních stupňů na moři.
5. V případě extrémně náročných misí, kde je potřeba maximální nosnost Falconu Heavy (například meziplanetární lety), je možné provést start v režimu bez záchrany stupňů. V takovém případě raketa není vybavena přistávacím hardwarem, při letu spotřebuje všechno palivo pro dosažení maximálního výkonu a všechny tři stupně pak jsou zničeny dopadem do oceánu. Příkladem takové mise je Europa Clipper.

Startovní rampy

První start Falconu Heavy měl původně proběhnout z rampy SLC-4E v Kalifornii, ale nakonec odtud raketa nikdy nepoletí. Není jasné, jestli byla tato rampa vůbec někdy reálně připravena na starty Falconu Heavy, ale při jejím návrhu se s touto raketou počítalo, neboť rampa například disponuje erektorem, který je pro Falcon Heavy patřičně dimenzovaný. Infrastruktura rampy ale byla v roce 2016 vylepšena kvůli přechodu na podchlazená paliva nové raketové varianty v1.2 a při provádění úprav možná nebyla zachována kompatibilita s Falconem Heavy. Tomu nahrává i skutečnost, že nejnovější verze oficiální uživatelské příručky raket Falcon už nenabízí starty Falconu Heavy z Kalifornie.

Rampa SLC-4E na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii (Foto: SpaceX)

Premiéra Falconu Heavy tedy nakonec proběhla z floridské rampy LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku. První start z této rampy SpaceX provedlo v únoru 2017, avšak zpočátku odsud mohly probíhat pouze starty menšího Falconu 9. Stavba rampa totiž musela být dokončena dost narychlo kvůli zničení rampy SLC-40 v září 2016 a pro zajištění kompatibility s Falconem Heavy bylo potřeba provést ještě řadu dodatečných úprav, na čemž SpaceX pracovalo během prodlev mezi starty Falconu 9 v průběhu roku 2017.

Rampa LC-39A z ptačí perspektivy (Foto: Hope Geiger / Air National Guard)

Dne 1. října 2017 se objevily fotky transportéru/erektoru na rampě 39A, na kterých byly vidět dva nově namontované držáky pro boční stupně FH. Koncem října pak bylo vidět na záběrech z vývozu Falconu 9 z hangáru během živého přenosu mise KoreaSat 5A, že práce pokročily a byly nainstalovány další držáky. Úpravy erektoru byly dokončeny nejspíš během listopadu, protože už začátkem prosince k němu byl  připojen kompletní Falcon Heavy.

První dva přimontované držáky pro boční stupně Falconu Heavy (Foto: Joe Kelly)

Detail upraveného erektoru před misí KoreaSat 5A (Zdroj: SpaceX)

Detail upraveného erektoru před misí KoreaSat 5A (Zdroj: SpaceX)

LC-39A je momentálně jedinou rampou, odkud může Falcon Heavy startovat. Momentálně budovaná rampa SpaceX v jižním Texasu u Boca Chica Village měla být původně také určena pro starty raket Falcon 9 a Falcon Heavy, avšak v průběhu let došlo ke změně plánů a SpaceX se rozhodlo, že rampa bude využívána primárně pro starty chystané rakety Starship.

V roce 2023 si však SpaceX pronajalo kalifornskou rampu SLC-6, odkud předtím startovaly rakety Delta IV a Delta IV Heavy společnosti ULA. SpaceX plánuje rampu zprovoznit v roce 2025, přičemž odtud má být možné provádět také starty Falconu Heavy.

Rampa SLC-6 s logem SpaceX v únoru 2024 (Foto: Oliver The Space Nerd)

Výhody oproti Falconu 9

Falcon Heavy má ve srovnání s menším Falconem 9 trojnásobný tah a tím pádem také zhruba třikrát vyšší nosnost. Díky tomu je raketa schopná vynést několikatunový náklad přímo na geostacionární dráhu. Falcon 9 na něco takového nemá dostatečný výkon.

Porovnání různých variant rakety Falcon

Vyšší nosnost Falconu Heavy také umožňuje vynášet satelity na vyšší než standardní přechodovou orbitu ke geostacionární (tzv. supersynchronní). Tím zákazník šetří čas i peníze, protože satelit se dostane na cílovou geostacionární dráhu dříve a spotřebuje k tomu méně vlastního paliva, které pak může využít k delšímu udržování na orbitě, což vlastně znamená prodloužení celkové životnosti satelitu. Falcon 9 sice také dokáže vynést těžkou družici na supersynchronní orbitu, ale mnohdy jen v případě, že oželí přistání prvního stupně. Stupeň zničený neřízeným dopadem do oceánu však pro SpaceX představuje vyhozené peníze, a tak může být lepší pro takové mise použít Falcon Heavy, který je schopen přistát se všemi stupni i po cestě na supersynchronní orbitu, jak ukázala mise Arabsat 6A.

Zvětšený aerodynamický kryt

V květnu 2019 americké letectvo vyhlásilo výběrové řízení pro druhou fázi kontraktů na vynášení vojenských zakázek, o které se kromě ULA a SpaceX ucházely také společnosti Blue Origin a Northrop Grumman. Letectvo vybralo dvě vítězné společnosti, které si v letech 2022–2026 rozdělí lukrativní kontrakty na zhruba 30 misí. Některé z těchto misí však můžou vyžadovat vertikální integraci nákladu, vynesení těžké družice na náročnou orbitu, či zahrnují náklad s rozměry vyžadujícími větší aerodynamický kryt (podrobnější rozpis jednotlivých požadavků na nosnost, orbity a kryty najdete zde). SpaceX v současnosti nesplňuje všechny tyto požadavky.

SpaceX se nakonec rozhodlo do výběrového řízení přihlásit s osvědčenými raketami Falcon 9 a Falcon Heavy. Avšak aby tyto nosiče dokázaly vyhovět všem požadavkům letectva a vynášet všechny typy nákladů, nabídka SpaceX zahrnovala konkrétní plány, jak zajistit vertikální integraci nákladů a také umožnit vynášení rozměrných družic, které se nevejdou do aerodynamického krytu, který SpaceX používá v současnosti.

Znázornění různých nákladů ve standardním aerodynamickém krytu raket Falcon (Autor: /u/roow110)

Vertikální integraci nákladu bude zajišťovat nová pohyblivá věž, která bude vybudována na rampě LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Z této rampy momentálně startují primárně Falcony Heavy a také mise s Dragonem. Zároveň se zde staví nová infrastruktura pro starty vyvíjené rakety Super Heavy a lodi Starship. Nová věž pro vertikální integraci údajně vyroste na severní straně současné rampy a bude navržena tak, aby odolala i hurikánům 5. kategorie. Věž bude mít podobný černo-bílý design jako současná věž na rampě, která umožňuje nástup posádky do Crew Dragonu, avšak nová věž bude o něco vyšší.

Oficiální obrázek Falconu Heavy s prodlouženým krytem a obslužnou věží pro vertikální integraci nákladu (Zdroj: SpaceX)

Druhou novinkou, kterou SpaceX chystá, aby rakety Falcony splňovaly požadavky všech druhů armádních zakázek, je zvětšený aerodynamický kryt. To je dvojdílná skořápka na špičce rakety, která během letu chrání nesený náklad a zároveň zajišťuje aerodynamický tvar rakety. Falcon 9 i Falcon Heavy v současnosti používají jen jeden typ krytu, který má 13,9 metrů na výšku a průměr 5,2 metrů. Kryt není nikterak malý, avšak přesto nedokáže pojmout všechny typy družic, které ministerstvo obrany provozuje či teprve chystá. Tyto velké satelity tak v minulosti vynášela například raketa Delta IV Heavy, která disponuje krytem s průměrem 5,4 metrů a zároveň umožňuje vertikální integraci nákladu. SpaceX tedy hodlá v budoucnu nabízet také rozměrnější kryt s výškou 18,6 metrů a průměrem 5,4 metrů, který by už vyhovoval všem požadavkům vojenských misí.

Fotka prodlouženého krytu pro rakety Falcon během elektromagnetického testování (Zdroj: NASA LSP)

Zrušené upgrady

Falcon 9 s miniaturní lodí Starship na špici – to byla jedna ze zvažovaných variant znovupoužitelného horního stupně raket Falcon (Autor: /u/purpleefilthh)

Falcon Heavy měl původně využívat tzv. crossfeed, což je způsob distribuce paliva napříč raketovými stupni během letu. Výsledkem je pak vyšší efektivita a tudíž nosnost. Jedná se však o technicky náročné řešení, které dosud nikdo v praxi nevyvinul. SpaceX od tohoto záměru nakonec upustilo. (Více v podrobném článku.)

Elon Musk si také dlouho pohrával s myšlenkou znovupoužitelného horního stupně raket Falcon a na konci března 2017 dokonce prohlásil, že během demonstrační mise Falconu Heavy se SpaceX možná pokusí o experimentální záchranu horního stupně. O tom, jak by něco takového mohlo vypadat, jsme psali v samostatném článku. Nakonec k tomu však nedošlo a Musk na konci roku 2018 oznámil, že rakety Falcon se už měnit nebudou (čili nebude vyvinut znovupoužitelný horní stupeň) a místo toho se SpaceX bude soustředit na vývoj jejich nástupce, obří rakety Starship.

Falcon Heavy také měl být původně schopen letů s lidskou posádkou. V únoru 2017 SpaceX oznámilo, že Falcon Heavy vyšle kosmickou loď Crew Dragon se soukromou posádkou na cestu kolem Měsíce a zpět. Později však firma od tohoto plánu upustila a na podzim 2018 oznámila, že tato soukromá mise dostala název dearMoon a že byla přesunuta z Falconu Heavy na raketu BFR (ta byla později přejmenována na Starship). SpaceX nyní hodlá Falcon Heavy certifikovat pro mise s posádkou pouze v případě, že se výrazně protáhne vývoj Starship.

Historie Falconu Heavy

Poznámka: Toto je zkrácená verze původního delšího textu, který podrobně rozebíral přípravy prvního Falconu Heavy. Kompletní text najdete zde.

První zmínka o Falconu Heavy (dříve nazýván Falcon 9 Heavy) se objevila v roce 2005, tedy ještě před prvním startem Falconu 1. SpaceX v té době ještě plánovalo raketu Falcon 5 s pěti motory Merlin a uvažovalo také o Heavy variantě založené na Falconu 5. Nakonec však firma usoudila, že Falcon 9 k těmto účelům poslouží lépe a Falcon 5 nikdy nevznikl.

V roce 2011 za sebou SpaceX mělo už několik startů Falconu 9 a tedy i lepší představu o plánovaném Falconu Heavy. První start firma plánovala provést z rampy SLC-4E na Vandenbergově základně v Kalifornii, avšak nikdy k němu nedošlo. První start z východního pobřeží (Mys Canaveral) byl v roce 2011 plánován na rok 2013 nebo 2014. Firma tehdy také zveřejnila video znázorňující Falcon Heavy založený ještě na starém Falconu 9 v1.0. Nové aktualizované video se objevilo pak až v lednu 2015 a znázorňovalo Falcon Heavy, jak jej známe dnes, a to včetně přistání raketových stupňů:

V březnu 2015 se objevila první známka toho, že SpaceX pracuje na vývoji Falconu Heavy. Firma na své oficiální facebookové stránce zveřejnila fotky modelu Falconu Heavy určeného pro testování v aerodynamickém tunelu:

Začátkem roku 2016 se objevila fotka aerodynamické špičky bočního stupně Falconu Heavy v továrně v Hawthorne a o něco později byla ta samá špička vyfocena při přepravě.

Výroba aerodynamického krytu v Hawthorne (Foto: SpaceX)

Aerodynamická špička Falconu Heavy před továrnou v Hawthorne (Foto: @mc_design91 / Instagram)

Aerodynamická špička Falconu Heavy během přepravy z Hawthorne (Foto: /u/Watching_JRTI)

Po Vánocích 2016 SpaceX na svém oficiálním Instagramu zveřejnilo fotku mezistupně s logem Falconu Heavy:

Mezistupeň Falconu Heavy v továrně v Hawthorne (Foto: SpaceX)

Na jaře 2017 pak byly spatřeny jednotlivé stupně Falconu Heavy při přepravě z Hawthorne do McGregoru a následně během testování.

Jeden z bočních stupňů Falconu Heavy při přepravě na testování v McGregoru (Foto: /u/codercotton)

Centrální stupeň Falconu Heavy při testování v McGregoru. (Foto: Gary Blair)

Boční stupeň Falconu Heavy během testování v McGregoru (Foto: John Cooke)

V květnu 2017 došlo v McGregoru k testovacím zážehům centrálního a jednoho bočního stupně pro Falcon Heavy. Zbývající boční stupeň a horní stupeň byly otestovány v září. Boční stupně byly již použité Falcony 9 z misí Thaicom-8 a CRS-9. SpaceX se tehdy podělilo o videa z testování:

Během října 2017 dorazily poslední potřebné komponenty pro první Falcon Heavy na Canaveral a začátkem prosince 2017 proběhla integrace v hale HIF u rampy LC-39A. Mohly tudíž začít finální zkoušky kompletní rakety v rámci přípravy na demonstrační misi.

Demonstrační mise

Předstartovní přípravy

SpaceX v prosinci 2017 zveřejnilo fotky prvního kompletního Falconu Heavy, načež jej poprvé vyvezlo na rampu. V lednu 2018 pak proběhlo několik tankovacích zkoušek, které byly 24. ledna zakončeny statickým zážehem. Při něm bylo vůbec poprvé zažehnuto všech 27 motorů Merlin najednou (v McGregoru bylo možné otestovat jen samostatné stupně).

Start a přistání

Demonstrační mise nakonec úspěšně proběhla 6. února 2018.  Co se týče přistání, boční stupně úspěšně přistály na LZ-1 a LZ-2, avšak přistání centrálního stupně na mořeké plošině OCISLY selhalo kvůli nedostatku zápalné směsi ve dvou motorech.

Boční stupně byly již použité a v minulosti absolvovaly mise Thaicom-8 a CRS-9. Jednalo se o stupně z Falconu 9 s čísly B1023 a B1025 ve variantě v1.2 Block 2 (podle neoficiálních informací však byly v rámci přepracování na boční stupně v podstatě upgradovány na variantu Block 3). Centrální stupeň byl nový, nesl číslo B1033 a šlo o variantu Block 3. Všechny další Falcony Heavy už poletí ve vylepšené variantě Block 5. Boční stupně disponovaly titanovými roštovými kormidly, zatímco centrální stupeň měl klasická hliníková. Důvodem byla potřeba lepší ovladatelnosti bočních stupňů kvůli odlišným aerodynamickým vlastnostem (stupně mají místo rovného mezistupně špičku).

Tesla a Starman

Nákladem demonstrační mise byl místo nudného hmotnostního simulátoru elektromobil Tesla Roadster Elona Muska. Za volantem seděl „Starman“, což byla figurína oblečená do skafandru SpaceX. Vůz strávil několik hodin na oběžné dráze a poté byl úspěšně vyslán na heliocentrickou dráhu, která dosahuje až za oběžnou dráhu Marsu kolem Slunce. Tesla podle Elona Muska ve vesmíru stráví „zhruba miliardu let“.

Podrobné informace o demonstrační misi najdete na jejím profilu a také v sérii článků Ohlédnutí za premiérou Falconu Heavy.

Mise Arabsat 6A

Dne 12. dubna 2019 proběhl druhý start Falconu Heavy. Jednalo se o první let FH ve variantě Block 5 a také první komerční misi této rakety (nákladem byla družice Arabsat 6A).

Mise byla úspěšná. Satelit byl vypuštěn na správnou orbitu, všechny tři stupně úspěšně přistály, a dokonce byly vyloveny obě poloviny aerodynamického krytu, které pak byly použity znovu. Boční stupně o 10 týdnů později letěly znovu na misi STP-2.

Centrální stupeň se bohužel nějaký čas po úspěšném přistání převrhl důsledkem rozbouřeného počasí. Stupeň byl značně poškozen a plošina OCISLY do přístavu přivezla jen jeho spodní část. V budoucnu by k tomuto problému už nemělo docházet, protože robot OctaGrabber už je kompatibilní s Falconem Heavy a bude schopný zajistit středový stupeň po přistání k palubě.

Poničený centrální stupeň po návratu OCISLY do přístavu (Foto: Marek Cyzio)

Poničený centrální stupeň po návratu OCISLY do přístavu (Foto: Michael Seeley)

Poničený centrální stupeň B1055 po návratu z mise Arabsat 6A (Foto: Tom McCool)

Mise STP-2

Mise STP-2 úspěšně proběhla 25. června 2019 a podle SpaceX to byla nejnáročnější mise v historii firmy. Důvodem bylo, že náklad tvořilo 24 družic, které bylo potřeba „rozvézt“ na tři různé orbity. To zabralo více než tři hodiny a vyžadovalo to čtyři zážehy horního stupně. Nakonec však vypuštění nákladu proběhlo v pořádku a zároveň jsme se dočkali ladného přistání bočních stupňů a také úplně prvního zachycení aerodynamického krytu do sítě na lodi Ms. Tree. Jedinou vadou na kráse bylo nezdařené přistání centrálního stupně na mořské plošině OCISLY.

Důvodem selhání byl vysoký nápor a horko, kterým byl stupeň při návratu vystaven, což poškodilo vektorovací systém středového motoru. Motor tedy před přistáním nemohl řídit směr náklonu a dopadl mimo OCISLY.

Mise USSF-44

Mise USSF-44 úspěšně proběhla 1. listopadu 2022, tedy více než 3 roky po předchozí misi STP-2. Jednalo se o první start SpaceX přímo na geostacionární dráhu, kam nově vyrobená raketa vynesla několik utajených družic. Dosažení cílové dráhy zabralo mnoho hodin a vyžadovalo několik různých zážehů horního stupně. Ten byl kvůli tomu vybaven šedým pruhem, který zlepšuje termální vlastnosti nádrží během dlouhého pobytu na orbitě.

Vzhledem k náročnosti cílové orbity nebylo možné provést záchranu centrálního stupně, který proto nebyl vybaven přistávacím vybavením a dopadl do oceánu. Boční stupně úspěšně přistály na pevninských plošinách LZ-1 a LZ-2 na Mysu Canaveral a pak byly použity znovu na misi USSF-67.

Mise USSF-67

Mise USSF-67 úspěšně proběhla 15. ledna 2023. Jednalo se o druhý start SpaceX přímo na geostacionární dráhu, kam raketa vynesla armádní komunikační družici CBAS 2 a také vypouštěč LDPE-3A s pěti menšími náklady. Dosažení cílové dráhy zabralo mnoho hodin a vyžadovalo několik různých zážehů horního stupně. Ten byl kvůli tomu opět vybaven šedým pruhem, který zlepšuje termální vlastnosti nádrží během dlouhého pobytu na orbitě.

Falcon Heavy pro tuto misi byl tvořen bočními stupni B1064 a B1065, které byly již jednou použité. Poprvé letěly na misi USSF-44 v listopadu 2022. Centrální stupeň byl nový a měl číslo B1070.

Vzhledem k náročnosti cílové orbity nebylo možné provést záchranu centrálního stupně, který proto nebyl vybaven přistávacím vybavením a dopadl do oceánu. Boční stupně úspěšně přistály na pevninských plošinách LZ-1 a LZ-2 na Mysu Canaveral a budou použity znovu na misi USSF-52.

Mise Viasat-3 Americas

Mise Viasat-3 Americas úspěšně proběhla 1. května 2023. Jednalo se o první komerční start SpaceX přímo na geostacionární dráhu, kam raketa vynesla komunikační družici Viasat-3 Americas a také menší družice Arcturus a G Space 1. Dosažení cílové dráhy zabralo přes 4 hodiny a vyžadovalo několik různých zážehů horního stupně. Ten byl kvůli tomu opět vybaven šedým pruhem, který zlepšuje termální vlastnosti nádrží během dlouhého pobytu na orbitě.

Falcon Heavy pro tuto misi byl tvořen bočními stupni B1052.8 a B1053.3, které byly již použité. Poprvé letěly na misi Arabsat 6A v dubnu 2019. Centrální stupeň byl nový a měl číslo B1068. Zároveň šlo o první misi Falconu Heavy s již použitým aerodynamickým krytem.

Vzhledem k náročnosti cílové orbity a vysoké hmotnosti nákladu (téměř 7 tun) nebylo možné provést záchranu žádného ze stupňů. Raketa tedy poprvé nebyla vůbec vybavena přistávacím vybavením.

Seznam všech minulých i budoucích misí

Přehled všech minulých i budoucích misí Falconu Heavy k 19. 10. 2024 (Autor: @_rykllan)

(Přesnější termíny misí najdete na stránce Plánované starty SpaceX.)

Články

Všechny naše články o Falconu Heavy najdete pod patřičným štítkem.

Další fotky Falconu Heavy

Další videa o Falconu Heavy

Poslední aktualizace článku:

• 19. 10. 2024 – FH už není nejsilnější aktivní raketou; aktualizace seznamu uskutečněných a chystaných misí
• 6. 7. 2024 – Aktualizace seznamu uskutečněných a chystaných misí; doplnění informace o rampě SLC-6; přidán chybějící typ mise s přistáním stupňům na pevnině a zahozením centrálního stupně
• 1. 5. 2023 – Doplnění informací o úspěšném startu mise Viasat-3 Americas; mezi chystané starty byla přidána Griffin Mission 2
• 11. 3. 2023 – Doplnění informací o úspěšném startu USSF-67, aktualizace chystaných startů, přidán grafický přehled misí FH
• 1. 11. 2022 – Doplnění informací o úspěšném startu USSF-44 a aktualizace termínů chystaných startů
• 29. 10. 2022 – Odklad mise Viasat-3 Americas na rok 2023
• 7. 10. 2022 – Aktualizace termínů chystaných startů
• 20. 7. 2022 – Do seznamu misí byl přidán Roman Space Telescope
• 19. 7. 2022 – Odklad Griffin Mission 1 o rok
• 25. 6. 2022 – Odklad několika letošních misí
• 16. 5. 2022 – Do seznamu misí byl přidán Jupiter-3
• 28. 2. 2022 – Doplnění informace o zvětšeném aerodynamickém krytu; aktualizace harmonogramu misí (Inmarsat-6 F2 nepoletí na FH)
• 31. 10. 2021 – Bylo potvrzeno, že mise USSF-67 využije Falcon Heavy (centrální stupeň nebude zachráněn)
• 5. 10. 2021 – Mise USSF-44 byla odložena na rok 2022
• 10. 9. 2021 – Do seznamu misí byl přidán GOES-U
• 24. 7. 2021 – Do seznamu misí byl přidán Europa Clipper
• 19. 5. 2021 – Mise USSF-52 byla odložena na rok 2022
• 13. 4. 2021 – Do seznamu misí byla přidána Griffin Mission 1
• 11. 2. 2021 – Aktualizace seznamu chystaných startů (potvrzení a odklad PPE/HALO, odklad mise Viasat-3)
• 15. 1. 2021 – Aktualizace termínu chystané mise společnosti Inmarsat
• 17. 12. 2020 – Aktualizace termínů chystaných startů
• 13. 9. 2020 – Aktualizace seznamu chystaných startů
• 4. 4. 2020 – Do seznamu misí byly přidány mise GLS s Dragonem XL
• 30. 3. 2020 – Doplněna nosnost FH k Měsíci v různých konfiguracích
• 29. 2. 2020 – Do seznamu misí byla přidána Psyche
• 11. 2. 2020 – Aktualizovány informace o armádní certifikaci
• 24. 8. 2019 – Odstraněna plánovaná mise Ovzon-3 (nakonec poletí na Ariane 5)
• 27. 6. 2019 – Doplněny informace o průběhu mise STP-2 a také byl aktualizován seznam plánovaných misí
• 21. 4. 2019 – Doplněny informace o osudu centrálního stupně z mise Arabsat 6A
• 14. 4. 2019 – Doplněny základní informace o startu Arabsat 6A (později přidám další podrobnosti)
• 29. 3. 2019 – Článek byl kompletně přepracován a rozšířen

• About
• Latest Posts

Petr Melechin

Zakladatel a šéfredaktor ElonX, který projektu věnuje až nezdravě velkou část svého volného času a jinak pracuje v oboru lokalizace her. Kromě Elona Muska a jeho firem se zajímá o další technická témata, hraje squash, čte sci-fi, miluje filmy a sleduje až příliš mnoho seriálů.

Podpořte projekt ElonX

Latest posts by Petr Melechin (see all)

• Mise Starlink 12-1 - 20. 11. 2024
• Mise Starlink 9-13 - 19. 11. 2024
• Daily Hopper: Ruské výčitky, klapka v ohrožení a inspirace přírodou - 16. 11. 2024

Nahlásit chybu / Navrhnout zlepšení

• Issue: *
  Chybná informace Nefunkční odkaz Překlep Návrh na zlepšení Tip na článek Ostatní
• Your Name: *
  
• Your Email: *
  

• Details: *
  

Odeslat hlášení