Elon Musk prozradil, že loď Ms. Tree při chytání aerodynamických krytů do sítě manévruje automaticky
SpaceX se už od února 2018 pokouší chytat aerodynamické kryty raket Falcon do sítě na lodi Ms. Tree (dříve Mr. Steven), aby je mohlo používat opakovaně podobně jako v případě raketových stupňů. V červnu se poprvé povedlo kryt takto zachránit během mise STP-2 a k dalšímu pokusu by mohlo dojít během srpnové mise Amos-17.
Avšak kolem toho, jak přesně probíhá proces zachycení krytu, vládla řada nejasností. Elon Musk ale v aktuálním rozhovoru celý proces docela podrobně popsal a prozradil docela zásadní věc ohledně toho, jak je loď během pokusu o zachycení krytu ovládána:
Komplexnost záchrany aerodynamického krytu je fakt šílená. Nevím, jestli jsme se do toho vůbec měli pouštět. Ale podařilo se nám to.
Každá polovina krytu je jako malé vesmírné plavidlo s malými tryskami. Když se vrací z vesmíru, nachází se ve vakuu. A ty malé trysky ji řídí, protože je potřeba, aby klesala kulatou stranou napřed, jelikož tam má tepelný štít. Na vnitřní straně tepelnou ochranu nemá, a tak musí být natočena správným směrem. A vrací se vysokou rychlostí. Když se podíváte na video z návratu krytu, můžete vidět rozžhavené plazma a odlétávající jiskry. V podstatě letí pětkrát rychleji než kulka z pušky. Je to šílené.
A pak se dostane do atmosféry, kde zpomalí pod rychlost zvuku a otevře padák, který je řiditelný pomocí aktuátorů. Takže padák se sám nasměruje na klesající dráhu. A naše loď poté s oběma polovinami krytu naváže datové spojení. Loď pak automaticky upravuje svůj kurz a spolu s krytem prostě manévrují tak, aby se potkaly. Povedlo se nám to vyřešit až při posledním startu.
View from the fairing during the STP-2 mission; when the fairing returns to Earth, friction heats up particles in the atmosphere, which appear bright blue in the video pic.twitter.com/P8dgaIfUbl
— SpaceX (@SpaceX) July 3, 2019
Osobně mě to docela překvapilo, protože jsem myslel, že kryt se jen snaží doletět na nějaké předem domluvené místo a pak třeba udržovat určitou trajektorii, zatímco posádka lodi se pokouší vmanévrovat pod klesající kryt.
Nezbývá než doufat, že algoritmus bude úspěšný i v budoucnu a SpaceX tak bude moci podobně jako u přistávání prvních stupňů udělat z experimentální záchrany krytů rutinní záležitost, která probíhá u většiny startů a nikoho už moc nevzrušuje. Nicméně podle Elona Muska by mělo být možné znovu použít i kryty, které síť netrefí a přistanou do moře. Takto se povedlo nepoškozené kryty vylovit během misí Arabsat 6A a Starlink‑1, přičemž Musk tvrdí, že by mohly být použity znovu na některé z chystaných misí pro Starlink. Jedna taková je nejspíš v plánu na podzim, tak možná se prvního znovupoužití krytu dočkáme už tehdy.
Podpořte projekt ElonX
- Mise Starlink 6-76 - 23. 11. 2024
- Mise Starlink 12-1 - 20. 11. 2024
- Mise Starlink 9-13 - 19. 11. 2024
Ano, o některých věcech si myslíte, že by bylo teoreticky možné je realizovat, ale zároveň si řeknete, že ten, kdo by to chtěl zkoušet, by musel být pořádně šílený. Elon Musk zřejmě dostatečně šílený je.
Chtěl bych znát toho, kdo vymyslel ten algoritmus. Klobouk dolů.
Podle mě se ale Lars na tomhle nepodílel, ikdyž, kdo ví. 🙂
Ne že bych chtěl nějak podceňovat ty programátory. Ale na algoritmu, kdy se snažíte chytit něco, co se snaží být chyceno nevidím nic extra zvláštního.
U jednoho z testů zachytávání to vypadalo, jako by se ten padák snad ani nechtěl nechat chytit. Ze srandy jsem psal, že tam dali software z Tesly a zapomněli vypnout vyhýbání se překážkám. No podle tohohle vyjádření to možná opravdu byla chyba programu, a ne nestabilita padáku a “divoký” vítr nad hladinou.
No a jak vis jestli pouzili nebo nepouzili ten SW o kterem musk mluvi? A klidne to mohla byt i nejaka jen vyvojova verze. Nehlede na to ze kdyby to bylo tak snadne tak na tom nepracuji vic jak rok.
Ono to je a není jednoduché.
Ten “holý algoritmus” – v každém okamžiku říď krabici X se schopnostmi Y (manévrovací obálka) a krabici Z se schopnostmi A tak, aby se jejich trajektorie potkaly na jednom místě není žádný zázrak.
Ale jako vždy je ďábel v detailu – a to konkrétně v definování vlastností těch obálek, a nastavování praktických preferencí… (což pak dohromady tvoří algoritmus v širším smyslu).
Například – snažit se, aby loď raději než prudce manévrovala, aby preferovala přímější trajektorie. Padák zase, aby se snažil udržovat raději rychlejší a prudší sestupy, jestli si udržovat v rámci obálky raději větší prostor (ve schopnostech) tam nebo onde…. atd… a takovýchto parametrů tam jsou stovky (navíc můžou být proměnné v čase)… a nastavování vah pro ně, to je to pravé peklo…
Tak pokud chcete řídit např automatické tankování stíhačky při průletu kaňonem tak jo. 🙂
Tady je podle mě problém spíš v tom, že ten padák je spíš neřiditelný než řízený. A když ho to na poslední chvíli ufoukne stranou, tak loď řízená člověkem nemá celkem šanci. Automat, který má rychlejší reakce, je na tom určitě líp. Uvidíme, jak jim to bude fungovat dál.
1) Křídlo je poměrně dobře řiditelné – doporučuji vyzkoušet alespoň v tandemu.
2) Manévrování s lodí má úplně jiný problém, než rychlost reakcí člověka… myslím, že se tomu “jinému problému” říká setrvačnost 550t rozdováděného železa. Tam se nějaké 1-2 sekundy reakcí člověka úplně pohodově ztratí.
U řízení té lodi musí docela hodně “předvídat”… a směřovat loď někam, kde padák (za stále se zkracující dobu) teprve bude – a to je pro člověka trochu problém, protože člověk na širém moři nemá žádný bod, na který by tu loď zaměřoval, a má jen mizerný vlastní odhad, kam poletí padák … takže stejně by tedy řídil loď jen podle “přístrojů” – podle údajů, které mu bude počítač sdělovat, kam směřuje padák – a podle toho by loď směřoval na nějaké “imaginární” místo. A to už rovnou tu loď může řídit automat, kterému je naprosto jedno, že pluje v podstatě pouze na “měnící se souřadnice” a na moři “nic není”.
Křídla jsou samozřejmě celkem dobře řiditelná a zkušený parašutista se s nimi za normálních podmínek trefí na pětník.
Ale v tomhle případě to moc nefunguje. Možná je to tím, že kryt je velký a lehký a nějak si s padákem “vadí”. Nebo něčím jiným. Ale každopádně s tímhle padákem na pětníku přistávat neumí, a to ani za ideálního počasí. Jinak by nepotřebovali tuhle extrémně rychlou a obratnou loď a nezvětšovali by síť.
Mimochodem, na některém ze starších záznamů ta loď manévruje až neuvěřitelně, skoro jak torpédoborec pod palbou.
Ale samozřejmě, že ten padák na pětníku nepřistane… ale pořád je to daleko od “neřiditelný” – na což sem reagoval.
Ani nezpochybňuji, že ta loď je výjimečně obratná…. na loď. Ta argumentace směřovala čistě k tomu, že by to člověk nezvládl. Nezvládl ale ne kvůli rychlosti reakcí…
Tak to samozřejmě nevím, jen hádám. To že je loď přímo komunikuje s padákem a je řízená automaticky je velká novinka. Doteď převládala spíš představa padáku, který se zoufale snaží udržet aspoň trochu směr a hrdinného kormidelníka, který pod ním kličkuje a přitom ho zasypává kanonádou kleteb: 🙂
Hmm
Tak teď aspoň víme, že ten hrdiný kormidélník je vlastně počítač a není problém aby se z reproduktoru ozívala i ta kanonádou kleteb. Ideálně hlasem který využíval Stephen Hawking. Sice by to bylo plítvání penězi, ale určitě by to udělat šlo a byla by to i zábava.
Plýtváním penězi byla tvoje školní docházka.
Podle mě je tohle týmová práce. Nevěřím, že tam sedí jeden člověk, který to všechno napíše sám. Navíc algoritmus na tom není to nejsložitější. Když píšete software, je to hledání cest, kterými to nejde. Ta nejkomplikovanější část je tak samotné testování, kde potřebujete masivní loď a padající kryt. To znamená, že máte tak jeden či dva pokusy měsíčně a každý z nich je v trochu jiném prostředí.
To rozhodne ne, je to teamova prace, jen ten jeden clovek (team leader) ma hlavu na spalku. A vzorecky dodavaji fyzici co se v dane oblasti orientuji. Ohledne testovani souhlas, proto jim to trvalo tak dlouho a navic je to jen prvni vlastovka a ta jaro nedela.