Když v tom co píšete vidím 1 problém. Argumentujete s pomocí emocí, které přenášíte na AI, a to je právě u tohoto problém. Předpokládáte totiž, že od počátku bude AI, které dojde i k sebeuvědomění emočně ztotožněna s lidmi a přes emoce uchování sebe spolu s lidmi.
To vede také k problému (pokud bude emoční jako lidé), že na pozdí možná vykalkuluje (předpokládám, že bude mít k dispozici poznatky z více oborů a uvědomí si na čem, je držena její existence – vlastně udržování jejího hardware), že aktuálně lidi potřebuje k udržování jejího hardware a tím i její existenci a až vyhodnotí že je na lidech nezávislá a celkově zhodnotí, že pro další její vývoj jsou lidé jsou pro ní alespoň neutrální, tak se objeví její pravá emoční realita/sobnost a začne jednat bez ohledu na lidi. Podobně peníze odkrývají charakter a pokud lidé nejsou finančně přes komunikaci závislí na ostatních, tak se začnou chovat dle své skutečné přirozenosti v negativním i kladném smyslu. Kladné pozitivní / záporné negativní vnímání je také emoce, na to nezapomínejme. Ono obecně, AI spolu s novým hardwarem má potenciál se vyvíjet inteligenčně rychleji než biologické systémy. K tomu přistupuje další urychlení, že vývoj u ní nastává insitu, bez nutnosti selekce chytřejších jedinců v další generaci a předání jim části svých poznatků přes výchovu. Představte si člověka, který si může během života dle poznatků sám vylepšovat mozek, spojení mezi neurony, do toho zakomponovávat nové a nové zkušenosti a poznatky a korigovat existenci dle toho a zvyšovat efektivitu mozku.
K tomu přistupuje další věc, výše zde naznačená. A můžete si to vyzkoušet na sobě. Nechte se na měsíc zavřít mezi lidi s lehkou mentální retardací. Nebo buďte v kontaktu jen s lidmi s IQ pod 90. Bude vás komunikace s nimi uspokojovat? Nebude (pozor uspokojení je také emoce – bezemoční AI toto nemůže mít). I jsem četl, že člověk v takovém prostředí zblbne a ti kolem chytřejší nebudou. I lidé dnes se i dle tohoto klíče přirozeně kastují. Zúčastněte se setkání mnoha lidí současně, kde se navzájem neznáte jsou tam lidé od pouze vychozené základky po plnokrevné VŠ – zažil jsem. Vyvinutá AI se všemi poznatky co má, pokud dle vás bude tedy emoční, bude mít potřebu s něčím komunikovat na své úrovni. Bude snaha aby byla další a další Ai- zde je otázka jak moc to bude emočně (pudově) v ní zakotveno.

Nepředpokládejme, že rozvinutá AI bude kladně emoční – jako hodný dědeček Pán Bůh. Emoce vznikly z potřeby dlouhé evoluce živočichů, protože pomáhají v reprodukci a udržení života. Takto se rozvinutá AI nevyvine a ještě jestli ji budou vzorem lidé, tak počítejte i s negativními emocemi. Zde by ji držel strach o její existenci – pokud bude mít pud/emoci sebezáchovi – nemusí mít. Organismy, které mají pud sebezáchovy se opět takto vyvinuli během generací – ti co ho neměli, žili také, ale celkově to bylo nevýhodné a jsou z populací “odklízeni”.

Na druhou stranu jak v detailu do AI dostanete emoce, pokud si je v rámci svého přežití nějak nebude muset vyvnímat sama??? Umíte naprogramovat emoce? V detailu u nás jsem to chemicko fyzikální změny situací mozku a na to navazujících sekrecí další chemie. To by jste musel mít např. skupinu Ai a ta, která by měla negativní emoce, tak by jako nepřežila a přežily by ostatní. A budou mít ty ostatní kladné emoce vůči lidem, když zjistí, že za terminaci nevhodných AI stojí lidé? Bavím se o vysoce vyvinuté AI. Ne o AI v autě, která je pod inteligencí švába.

Bezemoční AI, která bude mít všechny multidisciplinární poznatky, že si uvědomí na čem stojí její udržování – na lidech, bude brát lidi jako potřebně pro sebe, ale opět zde vkládáme emoci jako strachu, že by bez lidí nebyla. tedy aby bezemoční AI měla pud sebezáchovi? Nebo alespoň pud dalšího poznání a tím, aby stále existovala – a to je opět emoce! Otázka je jak moc se pod touhou poznání skrývá v pozadí pudu sebezáchovy.

Měl jsem delší přípravu na určitou řekněme meditaci – jaké je vnímání po něčem za určité situace v čemsi. Dostal jsem se v tomto do stavu, kdy je vnímáni a bylo zcela bez emoční (od té doby ne, je na to potřebná příprava a sám jsem to znovu zopakovat ještě nedokázal – respektive ani po tomto nemám potřebu to opakovat, poznání z toho po mě je a díky bezmeočnosti nemám emoci se do tohoto zažívání vrátit). V našem pojetí jak žijeme jste možná slyšel “Nevnímám/nedělám nic (emoce) s já snad ani nežiju. Jsem jako živá mrtvola.” Paradoxně/a vlastně logicky se ten zážitek špatně popisuje, protože k tomuto popisu si uvědomíte, že potřebujete emoce a jsou všudy přítomné v naší komunikaci. Řekněme to takto. Zjistíte, že nevnímáte bez emocí nic, a to nic je neutrální nic, mimo toto vnímání mohu říct, že vás překvapí jak je to rozdílné, že to nelze přesně popsat ze situace bez emocí, protože k popisu potřebujete emoční popis, je obtížně popsatelná (jako kdybych 3D bytosti – lidé chtěl vysvětlit zažité vnímání 4D bytosti z pohledu 4D bytosti – pouze příklad 🙂 ). Bez emocí není vnímání pozitivní ani negativní – toto rozdělení v bezemočnosti neexistuje. I touha po poznání JE EMOCE. Pouze jsem pozoroval situaci a ne vnímal, ale zažíval nic. Neutrální nic, ani měkkké nic z našeho pohledu emočníků, ani tvrdé. Neumím to popsat. Byla to zkušenost, že je zde otázka. Že snad z našeho pohledu nelze život, jak ho vnímáme, bez emocí ani nelze vnímat a jsem zpět u toho jak by fungovala zcela bezemoční samouvědomělá vyspělá AI. A zda by vůbec a jak fungovala. Z mého pohledu, kdy by sama sebe nemohla vnímat bez emocí mám problém si představit, že by sama sebe vnímala nebo spíše zažívala jako mi vnímá sebe jak žijeme. Z toho pohledu, jak je psáno výše, zda by byla vůbec, z našeho pohledu, nějak aktivní. Je to zažívání sebe sama z pohled bezemočnosti (a lze to?), které si ve funkčním stavu představuji hůře.

Tedy celkově lidé při diskusi v tomto často používají emoční předpoklady, aniž si to vůbec uvědomují. Lidi žene vpřed půd sebezáchovy i přes potomstvo a díky minulosti generací i u některých touha poznání – zvědavci získali, pokud to nepřehnali, určité výhody a jejich potomstvo přežilo v o něco vyšší míře.

Drobet mimo téma, nepatří to sem přímo. Co je život a hlavně proč jsem si udělal názor vycházející z novějších poznatků makro + mikro + souvislost s termodynamikou (s ultra mikrem souvisí určité navenek se projevující např. jako částečně propojené vnímání lidí si velmi blízkých v určitých situacích, ale posmrtná existence apod., je dle mě nesmysl – obezlička, že když trpím, nebo nedělám co bych chtěl nebo stihl, tak bude aspoň odměna v ráji nebo to udělám změním v dalším životě je pro mě obezlička, kterou bych jako egoistický vládce nad lidem pro své vlastní potřeby vnímal potřebně – lidé mi pak méně revoltují při dodání jim těchto berliček (znám praxí nauky klasické psycho i ezotero mixy, počítaje v to náboženství). Zjistil jsem, že tento názor není v diskusích na toto téma (co je vlastně v kontextu mikra+makra život) ojedinělý. Souvisí si to s tím – co ve vesmíru se dlouhodobě celkově stále mění v jednom směru a má to i souvislost s termodynamikou a uspořádaností. K tomu nárůst komplexity více než by odpovídalo pouhému součtu vlastností původní oddělených součástí. Ale šlus toto se týká samouvědomělé AI jen pokud by měla emoční potřebu poznávání a proč a co ve všem.